Volba mezi psem a fenou je čistě osobní
Psi jsou obecně trochu odvážnější a také vhodnější pro sportovní a pracovní využití, protože je neovlivňuje pravidelný pohlavní cyklus jako u fenky. Je třeba však počítat s tím, že procházky s pejskem budou vždy doprovázeny obnovováním starých a tvorbou nových pachových značek na všech možných i naprosto nemožných místech (např.sousedových nohavicích.) Mnozí kluci především malých plemen zkoušejí značkovat i doma a velice těžko se jim to rozmlouvá. Po dosažení pohlavní dospělosti mívají psi oproti fenkám větší chut´ řešit konflikty s ostatními pejsky pořádnou rvačkou a také se snadno prosazují domácí hierarchii.
Psi jsou obvykle trochu nezávislejší a tvrdší. To se projevuje především u dominantnějších plemen. U plemen s mírnější povahou je rozdíl mezi psem a fenou menší, ale existují nesčetné vyjímky z tohoto pravidla.
Fenky bývají snáze ovladatelné a přítulnější, ale zase vás zaskočí háráním v tu nejméně vhodnou dobu, například pár dnů před důležitou výstavou nebo uprostřed dovolené. Také takzvaná falešná březost a falešná laktace, kdy po hárání dojde vlivem hormonů i u fenky, která nebyla nakryta, k mateřkému chování a tvorbě mléka, dokážou přidělat pořádné starosti. A což teprve, když se vám vaše čistokrevná psí slečna spustí s potulným voříškem ?
Nemáte-li chovatelské ambice, dají se tyto starosti značně omezit kastrací psů obou pohlaví.
Máte-li zájem o trochu dominantnější rasu, ale nemáte zkušenosi z výchovou psů, pak je fenky často lepší volbou.
Nejlepším řešením je zeptat se na radu chovatele vrhu. Denně se štěňaty zabývá a zná je jako nikdo jiný. Dobrý chovatel je schopen po rozhovoru s vámi vybrat z vrhu štěně, které nejlépe vyhovuje vaším přáním a možnostem.
I když jsou v různých encyklopediích jasně popsány povahy různých plemen, jsou to jen průřezy průměrnými příslušníky plemene. V určitých liniích (rodinách) jedné a té samé rasy se mohou povahy v různých bodech lišit. Navíc je každý pes jedinečný, dokonce i z jednoho vrhu.
